ROMANCE

ROMANCE
Mne stará duma vzbouzí a vlá mi u hlavy, dech slávy odumřelé se ochromivě stele do hlubin doubravy. Hlas vyplašené zvěře, jež pila z pramene, se s šumem vody pojí a konejší a hojí mé žití zraněné. Jdu stopou věky svátou. Kdo bral se tudy kdys? Mně otisk v mechu pravil, hod poklidný že slavil tu medvěd, vlk a rys. A v černém, mrtvém houští, kde paprsk luny shas, ve vůni hub a blínu svit v klidnou serpentinu plá modrý spící plaz. Jdu stopou věky svátou, jež ducha zavádí, mé bezútěšné žití pak vábí položiti se ve hrob z kapradí. Jdu cestou beze stopy a volám do šera. Kol ve primérní kráse houšť, které nedotkla se tu chladná sekera. Dar kontemplace svaté zde vyvíral co zdroj. Já žíznil. Moh’ jsem píti a na vždy uhasiti svůj zářný nepokoj. A pak jsem vnitřně smířen, co ve snu slyšet moh’, jak v hluchém dosud lese kus improptuimpromptu se nese na myslivecký roh. 12