VERŠE K RENANOVI

Jan Opolský

VERŠE K RENANOVI
Tvá sláva, Říme, vzbouzí ozvuk šerý, jak kámen padlý ve tmách do Tibery se sypkých skal, jenž, jako by se nedostával ke dnu však hloub a hloub by dral se k nedohlednu a zanikal. Tvá síla mrtvá líbá všecky věky a chlad i tíž se cítí ze Seneky, zní dutě ret; již proudům krve nelzenelze, by se hnuly, a přezírá se rozkaz Caliguly. My zabíjet? Tvá síla, Říme, enervuje, leká, dnes úzkost jen se vrhá na člověka tak jako had a vzbouzí v prsou ohlas velmi šerý jak kámen ssutý ve tmách do Tibery, jenž nedopad’. 30