NA ELBĚ

Jan Opolský

NA ELBĚ
Již celý svět jest síly mojí sytý, mé strašné skutky do dějin jsou vryty a v krvi hoří, má vnitřní lítost není dosti měkká, však skála Elby ve své výši kleká a zírá k moři. Jsem silen v sobě, třebaže jsem jatý! Dešť plíská fádně v okno komnaty a úpí vichr. Já u Lipska stál jeden proti čtyrem, to naplňuje relativně mírem, víť car i Blücher. Sám proti čtyrem. Taká karta padla. Má velká sláva uhasla a svadla, krev proudí řekou. Jsem pyšný jen a pohrdám svou strastí, však nemám, bůh ví, leže ve propasti, snad lítost měkkou! Než skála Elby neznáméhonezná mého nitra, ta zírá k moři včera jako zítra, jež ze dna hřímá a lhostejně se chová k mému stavu a pýchu mou, mou osamělou slávu mi neodjímá. Jsem sám a sám. Hle, jaká padla karta! Smrt pozdravuje suše Bonaparta: zdráv, Sire, buď! 49 A strašná marnost, strašná marnost bytí jež při vstupu se do podsvětí cítí, mi dusí hruď. 50
Básně v knize Verše o životě a smrti:
  1. NEGACE
  2. JARO
  3. SELANKA
  4. MĚSÍC
  5. VE SPÍCÍM MĚSTĚ
  6. TICHÁ STRÁŇ
  7. SMRT
  8. ROMANCE
  9. ASYL
  10. HŘBITOV
  11. NOCI
  12. OBERON
  13. KONEC LOUTKY
  14. MYTHUS
  15. VÁNOČNÍ PÍSEŇ
  16. PŘED SVÍTÁNÍM
  17. ROMANCE ROKOKOVÁ
  18. VERŠE K RENANOVI
  19. POHÁDKA O PĚVCI
  20. MLADOST
  21. JAK ALTEM FLÉTNY...
  22. SVÁTEČNÍ JITRO
  23. VTĚLENÍ
  24. DUŠE
  25. DO HLUBIN
  26. LETNÍ NOC
  27. PO PROUDU
  28. HEREČKA
  29. NA ELBĚ
  30. STÍNY NAD KRAJEM
  31. POUSTEVNICTVÍ
  32. DOMA
  33. DIVADÉLKO
  34. STROM POZNÁNÍ