VÁNOČNÍ PÍSEŇ

Jan Opolský

VÁNOČNÍ PÍSEŇ
Na dny mé dětské pamět smytá jak záře, která v dálce kmitákmitá, a vzdech, jejž vítr zanáší... Je hořký čas, však ještě vždycky chci vídat nimbus poetický plát nad betlemskou salaší. Chci slyšet táhle kvičet dudy, zpěv molový a ohněm chudý, po nočním kraji rozneslý a pasáky, již kvapí z polí v své kůži ovčí, s dlouhou holí, jak stojí potmě u jeslí. Chci vidět jehně, které ženou, v něm obět prostou obsaženou, jíž mocen je vždy měkký lid; chci vidět všecky prosté dary i slyšet jistý nápěv starý, spasení lidstva velebit. Chci býti sklácen jasným divem a vidět, kterak v plání mživém tmou báně hvězda zápasí, byť v prsou mých se víra živá už nevznáší a neozývá, že není žití bez krásy. 23
Básně v knize Verše o životě a smrti:
  1. NEGACE
  2. JARO
  3. SELANKA
  4. MĚSÍC
  5. VE SPÍCÍM MĚSTĚ
  6. TICHÁ STRÁŇ
  7. SMRT
  8. ROMANCE
  9. ASYL
  10. HŘBITOV
  11. NOCI
  12. OBERON
  13. KONEC LOUTKY
  14. MYTHUS
  15. VÁNOČNÍ PÍSEŇ
  16. PŘED SVÍTÁNÍM
  17. ROMANCE ROKOKOVÁ
  18. VERŠE K RENANOVI
  19. POHÁDKA O PĚVCI
  20. MLADOST
  21. JAK ALTEM FLÉTNY...
  22. SVÁTEČNÍ JITRO
  23. VTĚLENÍ
  24. DUŠE
  25. DO HLUBIN
  26. LETNÍ NOC
  27. PO PROUDU
  28. HEREČKA
  29. NA ELBĚ
  30. STÍNY NAD KRAJEM
  31. POUSTEVNICTVÍ
  32. DOMA
  33. DIVADÉLKO
  34. STROM POZNÁNÍ