NOCI

Jan Opolský

NOCI
Bez plání hvězd, jež do kosmu se noří co bludic pouť po indychovém moři, jež vábí břeh, bez plání hvězd jsi závratná a hluchá, jak sama smrt si podmaňuješ ducha a tajíš dech. Jsi lékem všech, kdo ochořeli z touhy, jež znavil pohled do budoucna dlouhý, či pohled zpět, tvou hrůznou sílu cítí slaboch každý, jsi schopna díla mlčelivé vraždy, když v snách je svět. Tvůj černý háv ti mrtvě s beder visí a maska slepá stíní tvoje rysy, tvůj smutný zrak, v spoušť kadeří, jež vnitřním váním vlají a přes vrcholy horské zasahají až do oblak. Jsi stanem těch, kdo šílenstvím jsou jati, kde duše jejich může přebývati a píti hluš, tmám vydat čirým srdce svoje bolné, jež vlna temnot naplní a prolne a uspí už. Jsi ložem mým, kde milenka má marná, má společnice strašná, nerozdílná jest samota, 15 a její muky, rozkoše a stavy, snů féerie, hlas slávy rozléhavý, vznik života. Jsi rakví mou, jež zasuta jest v hlínu, jed nejtěžší, jenž přimísen je k vínu na stole mém a jehož pohár k zdaru smrti zvedám, ach, nápoj rmutný prve od úst nedám, až padnu něm... 16

Básně v knize Verše o životě a smrti: