Štěstí.

Václav Jaromír Picek

Štěstí.
Často člověk hledá v dálce Žití svého krásný ráj, A nepozná v citu válce, Že mu kvete blízko máj; Jako plavec, v touhy říši Spěje, zda tam štěstí jest, Nevěda, že v prosté chýši Může jemu nebe kvést. V cizí pruhy, v cizí kraje Horlivě se klopotí, 9 Osud si s ním frašně hraje, Hned ho rve, – hned lichotí. A když mní se být u cíle, Vloží smutně čelo v dlaň, Neboť ještě dlouhá chvíle Až do ráje čeká naň. Než tu nemá více síly, Aby dále putoval, A tak zase k vlasti pílí, Kde si dříve stěžoval; Lituje, že hůl kdy zvedal K pouti v světě vrtkavém, Neboť štěstí dál co hledal, Najde blízko – v srdci svém.