Polednice.

Václav Jaromír Picek

Polednice.
Nad dubinou slunce plálo, Pod dubinou děvče stálo, Trhalo tam jahody V pravé půldne na hody. Tu k ní přijde bílá panna, Zlatým pruhem opásaná, 68 Z vlasů hustý prstenec Jí zakrývá ruměnec. Aj tu volá na děvčátko: „Počkej, počkej jen drobátko, Co mi vlasy zapleteš, Za to někdy pokveteš.“ Sedne děvče, sedne panna, Zlatým pruhem opásaná; Děvče splítá prstenec, Co zakrývá ruměnec. Když po práci děvče vstává, Víla v klín mu dárek dává: Velké listí dubové, Drobné listí hlohové. Víla zmizí, děvče běží K vísce, která blízko leží, Hněvá se a upejpá, Listím cestu posejpá. Přijdouc domů vypravuje, Zástěrku svou rozvinuje; Ale jaké žasnutí! Zlata, stříbra lesknutí! 69 Teď ví, jak mu dobrá Víla Skrovnou službu zaplatila, Zlatem listů dubových, Stříbrem listů hlohových. Pokoje to dívce nedá, Běží nazpět, listí hledá, Listí ale zmizelo, A děvčátko slzelo.