Hlídač mladý.

Václav Jaromír Picek

Hlídač mladý.
Řadou stromů se procházím, Zrakem každého provázím, By jablíčka červené Nerval s větve skloněné. Hlídám pilně dnem i nocí V poli, v sadě bez pomoci, – Hlídám také očičky, Jasné jako hvězdičky. Tam ze zámku časně zrána, Do kořan když velká brána, Vyjde panna rozmilá, Jako růže spanilá. Kráčívá sem pod jabloně, Já ji ctívám jí se kloně, Tu nakoupí jablíček Plný, plný košíček. Když jablíčka jí podávám, Ručinky se dotýkávám, A to ručky dotknutí Vzdech mi z ňader vynutí. 40 Vynutí mi slzu z oka, Panna že tak převysoká, A já sprostý hlídač jen, Jenž je chudší den co den. Halena je moje jmění, A ta ještě celá není; Co jsem celé dochoval, Panně jsem to věnoval. Škoda srdce pod halenou, Pro pannu je pouhou pěnou! Kdybych já byl slavný král, Cožbych před ní pyšně stál! Za jablíčka platí sice, Ode mne však bére více, Za přídavek srdce dám, Sám pak nic a nic nemám. Aspoň Bože v nebes dáli Dej, by jabka sto let stályzrály, Ať sem panna putuje A jablíčka kupuje. 41