Útěcha.

Václav Jaromír Picek

Útěcha.
Až se zase rozepláčeš Ty mé srdce bolné, Že tvou cenu nechce znáti Duše děvy zvolné: Potěším tě, jak těšívá Otec milé dítko, Když mu vítr pryč odnáší Čarokrásné kvítko. Otec těší: Neplač, neplač, Najdem jinde kvítí, Pro jeden květ, drahé robě, Slunéčko nesvítí; Najdeme jich na tisíce Na nivách i v háji, Počkej jenom, počkej, dítě, K budoucímu máji. Ale ach ty srdce bolné, Na tluku tvém cítím, Že tě sotva uchlácholím, Jako dítě kvítím. 42 Nuže plač si srdce věrné, Plačte oči v strasti, Všecky slze lásce dávám, Ale krev – své vlasti.