Sirotek.

Václav Jaromír Picek

Sirotek.
Kdo má časně poodvykat Slova „otče, máti“ říkat, Ten je nuzný, ten je chudý, Ať má stříbra, zlata sudy, A což teprv ten chud jest, Kdo má k cizím prahům lézt. Nikde doma, všady cizí! O tu s tváře radost mizí! I ti brouci mají stánku, V listu hoví svému spánku, Jen já sirotek tu sám Na kameně dřímat mám! Ale přece si nezoufám, Zhlédnu k nebi, k Otci doufám; 20 Ten, co pěstí každé kvítko, Vidí také mne, – své dítko; On, co šatí lilie, I sirotka přikryje.