Na dušičky.

Václav Jaromír Picek

Na dušičky.
Časně ráno za svítání Z vížky slavnost zvon vyzvání, Slavnost věrných dušiček; K chrámu mlhou Hanna kráčí, Tichou slzou líce smáčí, Neb jí zesnul Jeníček. Na tom místě, on kde stával, Zrakem lásky ji hledával, Klekne panna v potají, Ručky spíná, oči zdvíhá, Kde se smutku slzy míhá, – Ústa cosi šeptají. 11 Než když lid, an Boha vzívá, Za dušičky zbožně zpívá: „Odpočiňtež v pokoji,“ Vydá také Hanna hlásky, Vědouc, otec věčné lásky Že jí ránu zahojí. Když se slavnost dokonává, A lid za své oběť dává Tam na oltář svěcený, Hanna zlaté srdce snímá, Toho dar, co věčně dřímá, Dar Jeníčka milený. A když vrací se do chýše, Slunce vstoupí již do výše, – Obraz žití nového; Hanna se tu k nebi dívá, V slzách rajsky se usmívá, Neb tam najde – milého. 12