Poutník u jezera.

Václav Jaromír Picek

Poutník u jezera.
Kráčí poutník zvečera Kol tichého jezera, Luna do něj svítí, Hvězdy v něm se třpytí, Labuť po něm plyne dál, – Poutník – jakoby se smál. Smával se, však nyní ne, Neb mu láska zahyne, Družka za horami, Duše truchlí samy, Osud je rozvádí dál, – Kdoby se tu ještě smál? Pluj jen labuť milená, Však ať zpěv dřív zastená Posledními hlásky O bolesti lásky, Poutníkův bol odvez dál, By se jako jindy smál. 44 Mrak tu letí se šerem, Zmizí labuť s jezerem, Luna víc nesvítí, Hvězdy se netřpytí, Labuť bol odvezla dál, – Poutník přec se neusmál.