Vyhlídka.

Václav Jaromír Picek

Vyhlídka.
Na kopečku javory, Mladé, krásné javory, Tam jsem já se často díval, An se na mne máj usmíval, družkou něžnou za hory, Ach tam za hory! Za hory, v ty končiny, V drahé milé končiny, Kde by kvetly naše ráje, Zpěv by zazněl lásky z háje, Jako z nebes výšiny, Ach jak z výšiny! Z výšiny tam z blankytu, Z milostného blankytu, Kde se hvězda lásky smála, K sobě nám kynouti zdála V tichém sladkém pocitu, Ach v tom pocitu! V pocitu pak šeptnula, Něžně družka šeptnula: 77 Vidíš naši hvězdu zase? Já jí svědčil, a v tom čase K srdéčku mne vinula, Ach mne vinula! Vinula, – již nebude, Tiskat, líbat nebude, Nebude již pod javory Se mnou hledět za ty hory; Tys to zkazil, osude, Ach ty osude!