Spokojený zahradník.

Václav Jaromír Picek

Spokojený zahradník. (1833)
Nechci nic v světě víc, Nežli svou zahrádku, Více ji miluji, Nežli na sta hrádků. Z jara, když slunce již Ráno plane skvěle, V zahradu kopat jdu, Cítě sílu v těle. Půdu sám dělívám V záhonky uzounké, Dělaje u kraje Stezičky mělounké. Na to vše sází sese, Kde co růsti může; 21 Tady je lilie, A tam zase růže. U plotu tichotu Volí konvalinka, Vedlé ní jaře ční Modrá violinka. Své milé spanilé Když pak dám kytinku, Dá mi hned jako med Slaďounkou hubinku. Proto nic nechci víc, Nežli svou zahrádku, Proto ji miluji, Víc než sta hrádků. 22