LIST.

LIST.
Pár let krátkých jako mžiky, ani nevím, že kdys byla, ani nevím, zapomínám, že jste byla moje milá. Ani nevím, kolik hvězd jsem natrhal Vám s nebe stromu jako švestek a co básní potřeštěných napsal k tomu. Za cukrovar chodili jsme podél zdi té bílé, víte, za zeď pak Vám bloudívaly oči Vaše roztržitéroztržité. Eda správcův, technik z Prahy, v cyklistické modré čapce z flobertky tam, jak den dlouhý, na kaštanech střílel vrabce. 176 Vrabce střílel a Vás trefil – vzpomínám si na to, běda – potom s Vámi na procházky chodit začal technik Eda. Šílel jsem, už nevím ani, co jsem tenkrát rozhod nutně, ba i tklivou elegii jsem Vám potom poslal smutně. Pár let krátkých, no, je k smíchu, co se tenkrát všecko dalo, vzpomínek pár vyvětraných z toho zbylo, jen tak málo! A jsme šťastni, každý jinak, ale oba tloustnem k stáru, já z těch veršů, milostpaní, a Vy z toho cukrovaru. 177