PYRAMIDÁLNÍ BALADA.

PYRAMIDÁLNÍ BALADA.
Měl chediv hosta, byl to princ. Saharou dělal výlet, a jmenoval se Krausaminc. Chtěl krokodýly střílet. A když tak jel, tu dostal hlad u piramidy v Gizeh, a nebyl poblíž nikde hrad v nehostné zemi cizé. To víme, co princ znamená i v Egyptě až tichém, skřížená k prsům ramena, vše leží dolů břichem. Tak ležel také v neštěstí gizehský šenkýř Selim, nemůže přec mu přednésti klobásu s loňským zelím. 236 Princ po princovsku snídati přec musí bez meškání, z kumisu moh by dostati Nejvyšší ujímání. Velbloudy vzal a honem jel kupovat do Kahýry ústřice čerstvé, petržel a gorgonzolské sýry. Vypůjčil mísy stříbrné a se smrtelným strachem dal za to v nouzi patrné šedesát bílých drachem. Livreje sehnat, kravaty, lakýrky nebyl líný, a v zem se klanět dojatý naučil beduiny. Vystrojil hody vybrané, stůl do desíti metrů a plachty čerstvě vyprané kol napial proti větru. A přijel princ a pil a jed saharským šetřen prachem. 237 „Co za to?“ – Selim šeptal bled: „Jen sto šedesát drachem.“ „Pyramidale Keckheit das!“ děl princ si táhna knírky – a hned šel kolem jeden hlas: Potáhne Selim sirky. Což Selim, když byl mamula –! jsou diplomati vzhůru, a konsul honí konsula stížností voze fůru. I vyšla z toho pravda ta: Je často třeba k míru velikanánská záplata na malilinkou díru. 238