KOUZELNÍKŮV SYN.

František Serafínský Procházka

KOUZELNÍKŮV SYN.
Už je to dávno, hodně let, co Bublišák svou živnost ved a kouzelnictvím proslulý své konkurenty na nuly co udeptával v tichosti svou široširou činností. Domeček jeho byl bys zočil, na kuří noze jak se točil na lesní mýti samý květ, že radost bylo pohledět. Z bílého stavěn kamene zpod střechy, prejzy červené, osmerem oken na vše strany se koukal jako malovaný; voněla vůkol fiala, a bázeň tebe nejala, přišel-lis k němu na radu v kvetoucí pěkně zahradu. 284 Sám Bublišák byl zcela lidský a nevypadal kouzelnicky oholen hladce dvakrát týdně, hovořil s každým velmi vlídně, poradil dívce, bábě, dědku, a stálo to vždy jenom pětku. Byl divný kouzelníka vzor, co on však, nesved živý tvor, mělť starou knihu na peci vázanou v kůži telecí a v knize tajné říkání, jež každou nemoc zahání, jež milenci zas vrátí milou a muži ženu povětřilou, byť třeba byla utekla přes hory, doly, do pekla; a tajný veršík v knize byl, jenž na světě vše proměnil po vůli, hbitě, bez všech muk a lehýnce, jak řek bys fuk: princezna byla z děvečky, z oblásků sladké vdolečky, z vdolečku bílý měsíček, z měsíčku drobný troníček, z šoféra nový vévoda, z punčochy vůdce národa, 285 z poddaných krále v směšný shon velbloudi dvojím o hrbě, z královské lásky gramofon, ze slibů straky na vrbě – jak život šel a jak se dal, Bublišák všecko provést znal. Být mělo-li zas jako dřív, tu knihu vzal a třikrát zív, zahuhlal cos jak u hrobu, vše vzalo svou hned podobu. Měl vážnost, nejsa týrán dnou, a klientelu náramnou. Měl také synka, inu synka a dcerušku, již volal Minka, a jak už bývá, pro svůj cit nemoh si s dětmi poradit. Dceruška byla samé trety, a kluk už kouřil cigarety, byl sice bit až v nemíře, přece však dál krad halíře, francefus lípal v úkrytu a ptáky škrtil bez citu, na hruškách zlobil sedláky a vejpůl trhal čmeláky. 286 A přece tatík o to dbal, by děti dobře vychoval: drnkala Minka celé ráno i odpoledne na piáno, tvářičky sobě lícila a francouzsky se učila a nevyslovovala zle: bon jour, monsieur, oui, s’il vous plait. Kluk v tuhém límci po bradu měl s otcem častěj poradu, zda odkáže mu korců tři sta, či má-li býti tenorista, mělť talent k všemu veliký, dva moderní znal klasiky, kde který kopec spurtem bral, sto goalů jistotně již dal a všemu jen se vyšklíbal. Když děti začly v domku rej, co žilo v něm, to utíkej, hospodyň stará strachy mřela a kuří noha jen se chvěla. Když jednou šeřík jarem kvet, tu bylo hochu šestnáct let, i popadlo ho mocné chtění jak onen šeřík po kvetení, 287 po slávě lačnost, divý spěch a krutá touha po činech. Chtěl honem také něčím být a ve světě se proslavit, dát zítřkem svému životu kulturní plnou hodnotu, jiskrami ducha svítiti, se intensivně vyžíti, převýšit otce geniem a rukavici hodit všem, vždy k absolutnu všeho jít a bohatě se oženit. Tož začal napřed básně psát, své klasiky dva brakovat, z každého verš vzal, nejed, nepil a potně nové básně lepil. Však marně ony vytryskly, neb nikde mu jich netiskli. Pak hnal ho výše vnitřní hlad z lyriky skokem do dramat, však i ta práce bez chvály, těch dramat nikde nehráli. Hú – zatřás jím běs v nitře zlý. Jsa žlučí všecek zahořklý, chtěl založit si vlastní list 288 a na padrť v něm všecko zhníst, měl plno jiných záměrů, v tiskárnách ne však úvěru. Svět pojal proto v nenávist, byl postrachem všech ptačích hnízd, rval květné sněti se stromů, kam vstoup, tam vnesl pohromu – a brousil zvlášť si zloby dýky na staré vůkol usedlíky, že zetěm ho mít nechtěli a dveře před ním zavřeli; lál vlastenectví advokátů, že zpátečnickou roli hrá tu, že bombastický je to žvast, a smál se rýmům vlast, past, mast, ba i dva mistry klasiky za uši chyt jak králíky, že nuly jsou, zle jal se křičet a toporné jim verše vyčet, že beznervně jsou zakyslí a vývojově nemyslí, že všecka jejich dlouhá práce jest papírová dekorace. Však čím víc křičel, žel, ó žel, tím méně posluchačů měl, až posléz bez vší ozvěny sám zůstal vztekem zelený. 289 Tu vzpomněl si, že za pecí je kniha v kůži telecí, kouzelná kniha veliká, jež divné divy odmyká. Až Minka zítra po ránu zasedne opět k piánu a tatík půjde za řemeslem, tu knihu vezme, čárným heslem z ní malou zkoušku připraví a užije i zábavy. To zdaří-li se, potom svět snadninko bude obracet vždy na svou pravdu; cito, cito se vyklasí mu slávy žito, a jako fládr v pařezu svou najde žití synthesu. Nápad a za ním v patách čin: vzal knihu kouzelníkův syn, tu knihu v kůží telecí, jež doma byla na peci, kolkolem jizbu obzírá a knihu tiše otvírá. Hle, tu je verš, verš kabbaly, jenž slabikován pomaly zněl takto: „Bobus, pronobus, jak já chci, budiž každý kus, 290 arata, abra, kadabra, buď takový, jak má chce hra!“ A že byl kluk to zlomyslný, měl program svůj hned v mysli plný, čaruje krásně, velí zbystra, že ve chvíli té předstih mistra: „Buď z Minky, jež hrá strašné škály, kukačka-stračka v lesní dáli, z klavíru myš buď šedivá, ať pod zem jede, protiva, a z hospodyně budiž hned tureckých bedna cigaret, z domečku zajíc, z peřin stohy a lovecký pes z kuří nohy, ze štěpů v sadě pometla, z komína maják bez světla, buď z tyček v plotě v haptáku regiment modrých vojáků, z krocana setník, z lávky kůň a z tvrdé cesty labská tůň. Vojáci, pušky u lící, střílejte po tom zajíci, bác a bác; polem souvratí, však erár prach vám zaplatí.“ Ihned se stalo, jak si přál: kout lesní byl bys nepoznal, 291 domeček–zajíc splašený po polích Vůkol honěný, a mraky čoudu z pušek dují, vojáci však nic netrefují. Měl radost hoch a pyšně vzhled, teď půjde reformovat svět: „Z tisíce sosen, ba i z víc, hned bude tisíc šibenic (tehdy to byla na div světu zvučivá fráze, plná květu, již tuze lačen obnovy jakémus odkouk mistrovi) a na nich ať se klátí, klátí ti buržoasní advokáti a všichni, již se nebáli a hlasně se mi vysmáli. Podrtit mozky na kaši, toť reformace nejsnazší, mé já ať zbude, jen mé já jak drahocenná kameja! Buď konec bídné havěti, a mnou se začniž století!“ Rychle však, než se starý vrátí, vše na svém místě musí státi, neb nesmí míti tušení 292 on o synkově umění, sic by se žárliv zarazil a vše mu posléz pokazil. Hned tedy začal rukou mávat a z knihy opět odříkávat, až posléz křičel ze všech sil, by odkouzlil, co zakouzlil. Než kouzlo trvá bez proměny: dál zajíc skáče nestřelený a Minka z lesa kuká, kuká, jako když na klávesu ťuká. Tu synka popadá již strach. Kdo pomůže mu? Achich, ach! Přec správně z knihy říká čar, a nemění se věcí tvar. Moh ovšem křičet, jak jen chtěl, když třikrát zívnout zapomněl nad knihou vážně po otci, je zaříkání bez moci. A on to, běda, třikrát žel, opravdu zcela zapomněl. A hoch už všecek koprní rozechvěn jako na trní, neb otec ve své zátiší rád s návratem si pospíší. 293 A vskutku tamhle v pádole jde kouzelník již přes pole, spoušť vidí vůkol, zajíce, tůň bahna místo silnice, chvošťata v sadě místo hrušek a střelbu strašnou slyší z pušek a synka vidí s knihou stát a rozpaky se ošívat. Hned pozná, co to znamená, a hněvem všecek zčervená, popadne knihu, třikrát zívne, a rázem zmizí kouzlo divné. Pak chytí synka za límec – mělť k tomu vážný důvod přec – a praví: „Trest tě stihniž chvatem, že schopnosti mé plýtvals zlatem, měls dříve sám jí dobýti, ne pro ni na pec choditi. Čas drahý mařils dosud vždycky ne pro dobro, než uličnicky, svůj úkol špatně chápaje, excesní smýšlels mumraje. Chytřejší kuře slepice, chtěls vystrčit mne z posice. Um, vážná moudrost myslívá se po zrnéčkách dobývá 294 ve znoji práce horečné ne ve vteřině všetečné. Čas drahý mařils, teď ho znej a sám jej za trest počítej!“ To řekl – bobus, pronobus... hoch kleknouti chtěl plný hrůz, než tu již visel na stěně jsa hodinami v proměně. Mince se směje modrý zrak, a hodiny jdou tiky, tak, kyvadlo cvaká, v okýnku kukačka kuká vzpomínku kukuku, kuku, čtyři, pět, a kolem dál se točí svět. 295
Básně v knize Kvetoucí dnové:
  1. POD ZÁKLADNÍ KÁMEN PANTHEONU MORAVSKÉHO.
  2. DO VÍNKU DOMU ČESKÝCH PÍSNÍ V OLOMOUCI.
  3. RADHOŠTI.
  4. EPIŠTOLA MORAVĚ.
  5. OD PLUHU K SLÁVĚ.
  6. PŮLNOČNÍ SCÉNA.
  7. VYZNÁNÍ VÍRY.
  8. SOKOLSTVU.
  9. SOKOLSKÝ POCHOD.
  10. EPIŠTOLA BRATŘÍM SE RADUJÍCÍM,
  11. ŠESTÁ OLYMPIADA.
  12. JUBILEJNÍ SOKOLKÁM.
  13. IDEI SOKOLSKÉ.
  14. POD VLASTNÍ KROV.
  15. MARINA.
  16. F. HERITESOVI k padesátce.
  17. J. ARBESOVI.
  18. K. KOVAŘOVIC.
  19. JAROSLAVU VRCHLICKÉMU.
  20. Z PAMÁTNÍKU JAR. VRCHLICKÉMU českými umělci do Domažlic poslaného k obrazu V. Olívy.
  21. OBŽINKY.
  22. DRU O. PŘIKRYLOVI.
  23. PŘÍPITEK NA OSLAVU VYDÁNÍ MORAVSKÉ A SLEZSKÉ ČÍTANKY.
  24. JANU LIEROVI.
  25. PROF. DRU IVANU HONLOVI.
  26. ADOLFU HEYDUKOVI ke dni 7. června 1915.
  27. HYMEN.
  28. DEN PRÁCE.
  29. ZVUČÍCÍ KRAJ.
  30. HYMNA.
  31. PÍSEŇ JEDNOTY.
  32. KARLU LEGROVI
  33. KRUTOVLÁDCE NEJSLADŠÍ
  34. EPIGRAM.
  35. PRINCIPY.
  36. OSUD.
  37. UMĚLECKÁ SKRÝVAČKA.
  38. TO JE TO.
  39. ZA BOCHNÍČKEM TENOREM.
  40. AUTOR „KOVOVÉHO VĚKU“.
  41. JEŠTĚ „KOVOVÝ VĚK“.
  42. STAVITELSKÝ.
  43. UMĚNÍ RŮSTI.
  44. VÝSTRAHA OTCOVSKÁ.
  45. KVALIFIKACE.
  46. HLEDÁ SE ČESKÝ DANTE.
  47. DUŠIČKA NÍZKÁ.
  48. DEMOKRATI.
  49. K PŘEDSTAVENÍM JIRÁSKOVA „JANA ŽIŽKY“.
  50. SPOR O BÁSNÍKA.
  51. OKŘÍDLENÉ SLOVO.
  52. EUPHEMISMUS.
  53. DŮKLADNOST
  54. MOŠNA JUBILANT.
  55. PÁNBÍČCI.
  56. TAK SE TO DĚLÁ.
  57. DIAGNOSA.
  58. AUGIÁŠŮV CHLÉV.
  59. ANONCE POLITICKÁ.
  60. ZESTÁRLÝ ZBOJNÍK.
  61. OPATRNOST ŽIVOTA.
  62. ZA † ANT. KLOSEM.
  63. SMIŘOVAČKY.
  64. KRITIKOVI do památníku.
  65. SUSPIRIUM.
  66. MOUDROST OTCOVSKÁ.
  67. POLITICKÝ JUBILANT.
  68. POTOMEK HUSITŮ.
  69. MOMMSENOVI, jenž obdržel za své snahy o sbratření národů 300.000frankovou cenu Nobelovu.
  70. TELEGRAM Z MADRIDU.
  71. V OČEKÁVÁNÍ.
  72. JEDNOMU KRYTÝGROVI.
  73. JINÉMU MUDRCI.
  74. SLÁVA.
  75. PAPÍROVÁ ŠIŠKA.
  76. JANU NERUDOVI.
  77. „VELKÁ LINIE“
  78. MUŽ S „VELKOU LINIÍ“,
  79. JINÝ MUŽ S „VELKOU LINII“.
  80. EPITAF „VELKÉ LINII“
  81. HAVLÍČKŮV JUBILEJNÍ POVZDECH Z NEBES.
  82. RADA OTCOVSKÁ.
  83. SMIŘOVAČKY
  84. KARIÉRY
  85. MODLITBIČKA.
  86. ZKUŠENOST.
  87. LITERÁRNÍ POJISTKA.
  88. ŽIVOTNÍ KOSMETIKA
  89. POHLEDNICE JAR. VRCHLICKÉMU DO DOMAŽLIC
  90. ZÍTRA.
  91. HAVLÍČKOVY OSLAVY.
  92. NOVÉ VLASTENECTVÍ
  93. CENSURA REDIVIVA.
  94. KLÍČE POLITICKÝCH STRAN.
  95. KOROUHVIČKA.
  96. TŘI VĚCI.
  97. JINÁ RADA OTCOVSKÁ.
  98. METAMORFOSA.
  99. DILEMMA.
  100. PŘÍSAHA NÁRODA.
  101. POLITIKA STRAN.
  102. „CTITEL“ VRCHLICKÉHO.
  103. SLOVÁKŮM.
  104. REFORMÁTOR.
  105. KLÍČE.
  106. TELEGRAM K NAROZENINÁM.
  107. NÁPIS NA SKULPTURU.
  108. NÁPIS NA ŠKOLU.
  109. ŽENĚ PAVLE NA HROB.
  110. NÁPIS NA HROB.
  111. TŘÍŠŤ.
  112. PÍSEŇ KE CHVÁLE VTIPU.
  113. MŮJ PORTRET.
  114. JAPONSKÁ LÁSKA.
  115. VRABEC A KOČKA.
  116. O ŽENSKÉM SRDCI.
  117. lNSERT LÁSKY.
  118. BALLATINA.
  119. MOROUSNÍ PÍSEŇ.
  120. DÁVNO, DÁVNO...
  121. LIST.
  122. PÍSEŇ ČMELA.
  123. ANDĚLÍNA
  124. ČERTOVINA.
  125. KLIKA.
  126. DĚLO NA HRADBÁCH.
  127. REMINISCENCE.
  128. SUKNĚ.
  129. PÍĎALY.
  130. O ZOOLOGICKÉ ZAHRADĚ.
  131. KŘEST betonového mostu.
  132. PO FUNUSE...
  133. MAROLD V NEBI.
  134. ZÁZRAČNÝ AUTOR.
  135. BALADA NOČNÍ.
  136. ĎÁBELSKÁ RHAPSODIE.
  137. BALADA O POPELČINĚ STŘEVÍČKU.
  138. PYRAMIDÁLNÍ BALADA.
  139. VENI SANCTE.
  140. NOVÁ METODA.
  141. MOUDRÝ MUFTI
  142. FATA MORGANA.
  143. KOCOURKOVA NADACE.
  144. SCHÄMEN SIE SICH!
  145. GLADIATOR UMŘEL.
  146. JÁ KANDIDUJI!
  147. NAPOLEON DER ERSTE.
  148. BUDEME SE PŘÍMIT.
  149. POMNÍKY.
  150. KUPLET O PADESÁTCE.
  151. STŘÍZLÍK.
  152. PÍSEŇ MUCH.
  153. MYŠ Z KNIHOVNY.
  154. KOUZELNÍKŮV SYN.
  155. ODVOLÁVÁM SVOU KANDIDATURU.