Vere novo.

Jaroslav Vrchlický

Vere novo.
Ta tvrdá česká země udupaná, rci, odkud béře svěžesti a síly, v květ všady že vzplá růžový a bílý a ještě věří v příští svého rána? Neb jinak sedrána již, vyčerpána, plen cizích, kteří zevšad po ní střílí, plen vlastních, již se nad ní v boji chýlí, by dávno klesla, laň se všech stran štvaná. Zem věří v jaro. Mějme také víru. Však země slunce má, jež divy koná, kde naše slunce? – Buď jím, lásko svatá! Ty veď nás k vesně, k volnosti a k míru, buď sluncem, ať omládnem jako ona, ať našich skutků žeň je vrchovatá! 35