Jos. Jiřímu Kolárovi

Jaroslav Vrchlický

Jos. Jiřímu Kolárovi ke dni 9. února 1883.
Jak obrovský kmen stojíš neskloněný a s šíjí vzpřímenou přes času změny a s okem, jež se ve krásy tůň ztrácí, zříš budoucnost a žiješ ve své práci, jež z našich dějin za clonou rve clonu z dob slávy i z dob zoufalství a stonů nám láká prutem mistra – čaroděje svět postav, v kterých lidský duch se chvěje svou snahou k výši i své vášně chtíčem pod maskou dramy, pod satyry bičem. Jak pýří květné neseš sedmdesát let zápasu a síly dost máš tesat myšlénku české síly v mramor dramy. Laur herce ještě tvými šedinami se v kráse svěží, neúmorné kmitá a ruka slávy zas Ti nový splítá, jenž neuvadne, nebo z lidu vzrůstá: neb jeho duše sedla na Tvá ústa, neb v díle Tvém, kde jeho city žijí, jde ruku v ruce život s poesií. 92