Tři zdroje.

Tři zdroje. Ad. Heydukovi ke dni 7. června 1895.
Jak, šedesátka? – Těžko, brachu, to vůči Tobě uvěřit, pláť oko v lesku a líc v nachu, hřmí tepnou stále vřelý cit a písně kaskádou se perlí přes balvany a do mechu; dnes mladí potřebují berly na strmé pouti bez dechu. Ty’s zůstal mlád, kde je Tvůj cíl? Skrz prach a dým Tvůj tryská rým, to tím, to tím, z tří zdrojů že jsi pil. Ten první zdroj skryt v hloubi ňader a sluje láska, krb a mír, sta květů živí a sta jader jsa plný zvučných, zlatých lyr. Jej našel’s v prvním květu Vesny, jej neopustil’s, hrdý jun, a z žití radost, rozruch plesný vždy zvlnil zlato Tvojich strun. Tak zůstal’s mlád, kde je Tvůj cíl? 104 Skrz prach a dým Tvůj zvoní rým, to tím, to tím, z tří zdrojů že jsi pil. Ten druhý staré dědů zkazky a láska k té, jež rodná zem, vše shladil Tvého čela vrásky se dotknuv srdce paprskem. Tu vlast, tam družná Slovač zpívá, hor pastvec, dějin hrdina, a nechť se mračí, nechť se stmívá, Tvá píseň znova počíná. Tak zůstal’s mlád, kde je Tvůj cíl? Skrz prach a dým Tvůj duní rým, to tím, to tím, z tří zdrojů že jsi pil. Zdroj třetí přírody klín věčný, kde mluví květ a mluví pták; přes obrazů vír nekonečný se lehce přenesl Tvůj zrak, když kolem bouř se rozsápala, rval hvězdný háv Tvůj běsný ryk, však vlídná ruka Tvá všem dala tu hořec a tam srdečník. Tak zůstal’s mlád, kde je Tvůj cíl? Skrz prach a dým Tvůj jásá rým, to tím, to tím, z tří zdrojů že jsi pil. Dnes oko Tvoji dráhu měří, ó pestrá to a valná žeň! 105 Ty vznášíš dál, nechť dál se šeří, své poesie pochodeň. Ať můry křídla sobě pálí v tom ohni, jenž jest ples i jas, Ty hlučně, z ticha, z blízka, z dáli jak zpíval jsi, pět budeš zas. Co šedesát? – Kde je Tvůj cíl? Skrz prach a dým Tvůj zpívá rým, buď požehnán, z tří zdrojů že jsi pil. 106