ČERVÁNKY.

ČERVÁNKY.
Touhou chorá bloudí luna bledá sinou pouští nebes nezměrnou, láska k hvězdě jitřní klidu nedá, s lůžka slunce pudí nevěrnou. Marná touha! Místo s hvězdou, s mrakem setkala se, úsvit když už mdlý svítat začal, na ni hrozným zrakem z temna mraku osud hledí zlý. Blýskavice kmitají mu v hloubi, rachot hromu z dna se ozývá, sudba neodvratná, plná zhouby, tato slova zahřmí, pomstivá: 89 „Marná na vždy zradná tvoje snaha, všechna tvoje touha nehodná, nikdy lásky nedosáhneš blaha, slunce bledá ženo podvodná.“ Zároveň s tím slovem z temna mraku vyšleh’ blesk a zasáh’ nešťastnou hvězdu jitřní, jež podobna ptáku perutí se nesla stříbrnou. Tryskla krev jí mocným valem z hrudi, bolem nad tím shasla luny zář, východ ale, hvězdnou krví rudý, slunce vítal usmívavou tvář. – (Květy 1889.)