VÍM O BÁJNÉM LESE.

Julius Zeyer

VÍM O BÁJNÉM LESE.
Vím o bájném lese, každý paprslek kde se šerem třese jako polibek. Vím o jednom muži, jenž tam putoval, a pod planou růži sen ho v náruč zval. A v tom sladkém snění jak hvězdný skvost, červánků jak rdění květ mu z srdce vzrost. Vím o jedné duši, která těkala lesní tenkrát hluší, kouzla spřádala. 113 Přilákána vůní uzřela ten květ, čarných očí sluní úsměv jí přelet’! S kořenem to kvítikvítí bujně vytrhla a pak krutě v sítí tůně zavrhla. Trhla srdcem děsná bolest... Zvěděl spáč, veta že po vesně žití, propuk’ v pláč. Vím o pouští žhavé, kam se potácel a kde v noci tmavé zvolna zkrvácel. 114