Z JARA.

Julius Zeyer

Z JARA.
Drozd zpívá už v háji, ó zlatý zvuk, pln touhy a něhy, pln sladkých muk! Jak smavá je niva, zelený lán, co šeptá jim tajů ten větrů van! A skřivan teď v bouři svou píseň vznes’ jak pějící hvězda nad temný les. Je slunce, je jaro, je zlatý máj, zas vrátila dávná se snivá báj. 103 Ó jaro, ó máji, jaký to ruch, jak zmlazena země, jak siný vzduch! Jak všude je světlo, jak blaze kol – jen v srdci mém smutek a stesk a bol. Má láska bez lásky tam krvácí, a v hrob ten se máj můj už nevrací! (Lumír 1891.)
104