PROBUZENÍ.

František Kyselý

PROBUZENÍ.
V můj sen cos krůčky měkkounkými kluše – Kdo ťuká na fortnu mé zdřímlé duše? Něžný hlas.
Jsem ta, jež kdysi v tobě, křepkém junu, své tklivé hudby rozechvěla strunu. Já.
Tvá něha marné nástrahy mi snuje, mou píseň dávná hořkost otravuje. Poesie.
Jest hořkost usedlina, jejíž hnutí tvé písni přidá lahodnější chuti. 5 Já.
Má duše v teskné babí léto vchází, v ní vadne písní jarosvěží mlází. Poesie.
Jest jeseň mužů plna vážné dumy, jak zralé víno její píseň šumí. Já.
Jsem pohrdaným, prostým klášterníkem, svět písně mé by neuvítal s díkem. Poesie.
Kdo Krví Páně rosí nitro svoje, ten píseň čerpá z nejsladšího zdroje. Já.
Když tolik po ní tužby tvé se ženou, v dar skrovný měj mou píseň opozděnou! 6