PŘÁNÍ.

František Kyselý

PŘÁNÍ.
Jak Dunstan chtěl bych svatým být a probdít v chrámu noční klid. A chtěl bych, by mě duchů řad jak jej v ráj sladký přišel zvát. A jako on bych měkce řek’: „To, andělé, mi není vděk. Jak opustit kraj temný psot, když zítra slavný Boží hod? Kdo zakáže mým ovečkám, když plničký jich bude chrám? Kdo dá jim Krista v růži úst, by zkrotil trapný duší půst? Ne, ne; ač prahnu po nebi, mne ovečkám jest potřebí.“ I byl by v nebi shon a ruch! – A hněval by se dobrý Bůh? 14