MAJÁK.

František Kyselý

MAJÁK.
Kam pohlédneš chmurném po prostoře, jen bezedné, vírné, temné moře; v něm do skály vhloubena majáku pata – Ó vítej mi, Církvi má svatá! Vír polyká maják – co příboj, to lok – shluk ledovců routí se na jeho bok, by zvrátil jej ve chvíli nejblíže příští – Svět o Církev hlavu si tříští. Ať ve hloubi, šíři tůň hrozná se víří, ať úskalí ukrytá lodníka straší, svit luzný, jenž s majáku hlavy dští brokátem v oceán tmavý, loď vrátkou mu vyvede v končiny blažší. – Ó Církvi, majáku můj vysoký, ať bouří, soptí pekel útoky jak zběsilých povodní nesčetná hříva, ať lóží voj odbojný Satana vzývá a vzdoru věž hrdou až po nebe staví, skráň zářná Tvé trnovím věnčené hlavy až k poslední neznámé skonání chvíli loď věřících povede k věčnému cíli! 72