POD MATČINU PODOBIZNU.

František Kyselý

POD MATČINU PODOBIZNU.
Tvůj obraz chovám. Kouzelnými tahy jej na plátno vdech’ mistr znamenitý. V pleť obličeje s jara stopou vryty Tvé srdcejemné o mé blaho snahy. Ty vrásky Tvé, ten očí Tvých lesk vlahý tak věrně vyjadřují vše Tvé city, jež do otázky nejtklivější vlity, zda šťasten v dáli rozenec Tvůj drahý. Jsem šťasten, matko, hledě s resignací, jak zlata dobývá svět těžkou prací a mysl mění podle větrů svistu. Jen dvojí starostí jsem zasmušilý – ty vrátit k ráji, kteří pobloudili, a vlastní duše neodcizit Kristu. 25