SEN.

František Kyselý

SEN. PŘEVORU LOHELIU SCHMIDTOVI.
Sad klášterní byl samý květ – mé srdce mučil starý hnět, až umdlel jsem a v trávě zdřím’ – Ten krásný sen já živě zřím. Strom luzný vyhnal z ňader mých; co květů na něm, zářný sníh. Již květy v třešně změněny; co třešně, granát ruměný. A z jasných oken vlídných cel roj holoubků v sad vyletěl. A přímo ke mně hnal je hlad, kde který na strom chtivě pad’. A všecko zabral jejich plen, plod sladký, listí, větve, kmen. 20 Jen jízvy purpur temný vzplál, kde lákavý strom pyšně stál. – Sad klášterní je samý květ – mé srdce mučí starý hnět a vrací je v ten krásný sen, kdy holoubkům se dalo v plen. 21