ANDĚLU STRÁŽCI.

František Kyselý

ANDĚLU STRÁŽCI.
Má fantasie vděků všech se chytá a v zářnou podobu je spřádá směle, by v líbezném Tě zobrazila těle i kouzla zjevila, jež v Tobě skryta. Když duše ruchu všedního již syta a já se k Bohu tulím v tiché cele, Tvé zraky vidím, jitřenky dvě bdělé, i křídla z duhy krás a z vůní slitá. V Tvé hrudi bělisté jak stříbro luny tkví jakýs prosvítavý kotouč slunný a v něm cos chvěje se jak jemné struny. Ó chápu kouzelné Tvých ňader taje! V nich místo srdce zlatá lyra plaje a ruka Boží tiše na ni hraje. 26