NOVOSVĚCENCI.

František Kyselý

NOVOSVĚCENCI.
Již jásavé obzory zapadly za tebou, již dopita mladosti pěnivá číš, sám jediný vábí tě dojemnou velebou v dál neznámou ponurý, krvavý kříž – a cesta trní, kameny. Kam pádíšpádíš, druhu zmámený? – Jen dál! Já chápu sladké šílení, jít po trní a kamení a jako Jan, prost vin i pout, smět ke Kristu se přivinout. 30