MRTVÍ.

MRTVÍ.
Archanděl.
Zas před Pánem zaniká věk – již dobouřil odbojných vztek a v zápětí plíží se mor. Hlasy.
My morem tím stižených sbor. Co dýcháme, bahenný rmut, co myslíme, výčitka, trud, co cítíme, hořkost a bol, co tušíme, pekelný dol; tma nad námi, pod námi sráz – Archanděl.
Zdroj života zachrání vás. Hlasy.
Ty, jehož jméno jsme vyvrhli z paměti, Ty, jehož slávu jsme do prachu všlapali, Ty Svatý, Silný, Nesmrtelný, odpusť nám – nám velikým svíjení maličkých, 70 nám osvíceným tmu slepnoucích, nám lakotným slzy žebráků, nám labužným zoufání hladových, nám strojivým nahotu sirotků, nám povalečným zmořenost otroků, nám chlipným kletby zprzněných, nám vlažným osamělost oltářů, nám pyšným trny své koruny, nám bezbožným svou zmrhanou krev – nám hříšným všecek hřích! Srdce v tabernakulu.
Jsem Živých osvěžující fontana. Mé šumící víno tryská v obzory a vniká v duše rosnými perlami a každá perla pramenem očisty; byť skvrny nad šarlat ztemněly, já zbílím je nad padlý sníh a připoutám bludných život měnivý svým pokynem k nezměnné skále věčnosti jak růžový zory paprsek, by nádherně zářil v nebes orgiích. ArchandělArchanděl.
Již tajemný závoj se smek’, již nový vám otevřen věk a na práh padá bílý svit – Hlasy.
Ó Mrtví, vzhůru! Pojďme žít! 71