1. Pokus.

Jan Karafiát

1. Pokus.
Až by zavítal ten den, a utekli by stínové. Pís. Šal. 4, 6.
Až já budu v hrobě spáti, Ať mi moje sirá máti V nakypřenou rovu hrudku Modrou vsadí nezabudku, Nezabudku od potoka, Kde jsem chodil z rok do roka, Nesytou vždy touhu maje Nasytit se kněh i máje. Jestliže se pak kdo zeptá, Kdo to byl ten pod tím kvítím, Rcete, já že, jenž se cítím Bláh, když větřík mi v něm šeptá. [7]