44. Švehol v zemi daleké.

Jan Karafiát

44. Švehol v zemi daleké.
Krásná jsi tyty, Neapoli, Krásnáť všecka Italie, Oči bych zde mohla nechat, Srdce mé však v Čechách žije. lnu arci, když prý jsem se Narodila u Mělníka, Nad to pak kdes poblíž Řípu Našla sobě milovníka. Věru. A teď představ sobě Hnízdečko mé pode krovem. Jest den Páně, a ti Češi Že jej začnou s Božím Slovem. Poslouchej, co oni pějí! O hnízdečku vlaštovice.*) Všickni pak nám všudy přejí Co kuřátkům, ba i více. ——— *) Žalm 84, 4: Ano i ten vrabec nalezl sobě místo, a vlaštovice hnízdo, v němž by schránila mladé své při oltářích tvých. 88 Která by nám ublížila, Také není v Čechách ruky, A když se kluk zapomenul, Druhými byl zmrskán kluky. Ale zde nás páni jedí: V Římě snědli mi dva syny, Sestřičku mou ve Ferraře, A bratříčka u Messiny. Větříčkové, vějte brzy Pěkně z tepla od poledne, A my z krásné Italie Prchnem do Čech, než kdo shlédne. 89