27. Historie o hrnčíři.

Jan Karafiát

27. Historie o hrnčíři.
Žalm 2, 8–10.
Poďte, slyšte přepodivnou O hrnčíři historii. Starý hrnčíř sedě v dílně, Hrnce, báně, mísy, trouby, Prostě sic a beze schlouby, Formoval však neomylně. Prostě, dobře, aby stále, Ač byl každý kousek jiný, Z jednostejné stvořen hliny, Jednostejně mu byl k chvále. Než čeho se nedočekal! Všecko se mu kdys za zády Dopustilo velezrády. Ale on se nepolekal. „Há, to jařmo stvořitele,“ Velcí oni tak i malí Vztekle proti němu řvali, „Svrhneme dnes s sebe cele.“ 43 Spráskneť mistr nad tím ruce, Chvíli pak se na to dívá, Rmoutí se i pousmívá: ,Tak? To má být revoluce.‘ Neforemnou na to chopí Ze své židle zadní nohu, Drtí pak těch neznabohů Každou ranou čtyři kopy. Už se nic víc drtit nedá. Zavoláť si učeníka: ,Odkliď mi to do rybníka.‘ A již k kruhům znovu sedá. Kruhy běží, a on tvoří Nevídané před tím krásy Číše, báně, pouzdra, vásy, A vše se mu zbožně koří. 44