5. Kantovi.

Jan Karafiát

5. Kantovi.
Aby vás žádný, falešně dovodě, neoklamal. Kol. 2, 4.
Pravdať, žes si hejna sluhů Získal, Kante, tím svým „musíš“, Mně však nijak nejdeš k duhu, Neřku-li, že se mi hnusíš. Myslíš snad, že v mém se mozku Myšlénky jen suché rodí? Já též cítím, nejsa z vosku, Chci, a – nechci, jak se hodí. Než přísných tvých šetře mravů, Bez ostychu ku tvé chvále Doznám, žes měl velkou hlavu, Ale srdce jenom malé. 13