6. Fichtovi.

Jan Karafiát

6. Fichtovi.
Měvše se za moudré, blázni učiněni jsou. Řím. 1, 22.
V studovně své mudrc Fichte Sebe sám i vesmír stvořil, Četný pak, též tvořit dychtě, Se mu žák hned dvorně kořil. Já až trnu. Pak se táži: Celé světy tvořit moha, Zdali pak se opováží Nějakého stvořit boha? Nechtěl. Snad jej hromovládný Z bájek děsil světobůrce, An by rachot mu byl snadný, Jímž by svého zabil tvůrce. Bláhový ty tvořiteli! Myslím, na tvém rovu stoje, Kosti tvé již na prach ztlely, A tvých žáků pošly roje. 14