31. Ne tak, prosím.

Jan Karafiát

31. Ne tak, prosím.
2 Mojž. 34, 35.
Ty, jenž’s k Svému vyvolenci Tak mluvit měl obyčej, Že mu svatém ve ruměnci Rozestkvěl se obličej, Ne tak, prosím. Sestup s výše V srdce mého komory, A kde pych a vášeň dýše, Vštěp zrnéčko pokory. Chceš-li pak, bych žádal více, Ó, když z domu vykročí, Ať mé čisté patří líce Starým, mladým do očí. 55