36. Episoda z pekla.

Jan Karafiát

36. Episoda z pekla.
K oddechu si poblíž pece Sedají, an ďábel vece: ,Tu jsou karty. Za mé varty Hrejte, klejte, Anebo si povídejtepovídejte, Zrzavý ty Konyáši, Jak se ti ten oheň snáší?‘ „Ah, ba snáší. Jak tak z nouze. Takové to přec jen není, Jako když jsem k zvelebení Svaté církve biblí pouze Zapaloval na tisíce, Sprostých pak kněh mnohem více. Hahá, to byl jiný plamen Než ten tady z polen, amenkamen.“ ,„Pálit písmo? Totě sprosté“‘,sprosté,“‘ Řekl Clarence vévoda. ,„Než ať ten tvůj plamen vzroste Jak v mé vlasti svoboda, 63 Jako bych jen na knot plinul, Honem ti jej uhasím Tím, v němž žil jsem, v něm i zhynul, Přelahodným malvasím.“‘ ,Škoda vína, raděj krví,‘ Robespierre odvětí, ,A byť jste si peklo drvy Dvakrát neb i potřetí Vytopili nad vši míru, Zhasím vám to z krve v víru, A z půl pekla bude rybník.‘ Rce, a při tom na zem pline. Hochovi pak hlavou kyne: ,Ej, ty tady, Holobradý, Nejde na tě z toho hrůza? Hm, jaks ty se ale dostal Sem, kde taká sídlí luza?‘ Černých se dvé očí zvedne. „Ach, já jsem jen jednou jedné Krásné děvě od Florence Lstivě strhl poupě z věnce.“ „Jenom jedné? To jest málo. Vidíš! Zdaž to za to stálo!“ 64 Jezuita hochovi Převelebně napoví, Když tu vzadu, Sebevládu Ďábel ztrativ, jal se smát. ,Hrom a peklo, on se ještě Vysmát se nám opováží,‘ Robespierre chopiv kleště, Řve a ďáblu leb rozráží. Hoch pak chopiv poleno, Praštil ďábla v koleno. A hned z rvačky stal se boj: Tu se ďáblů valí tlupy, Ďábelníci tu se kupí, Ďábelnic tu letí roj. Pec se zboří, Peklo hoří, Slyším už i rachot hromů, Zděsím se, a běžím domů. Nevím, co se dále dělo. 65