32. Plný tu čas posud není.

Jan Karafiát

32. Plný tu čas posud není.
Při svém pultu před knihovnou Stojí anděl Uriel, A tu čarou k němu rovnou Vletí anděl Gabriel. ,Prosím, bratře, ponahlédni V moravský tuť foliant, Kdy přec svému přijde ke dni Přítel náš, ten predikant.‘predikant. ,Už jest mi ho skoro líto, Stýště si on velice, Že jest sám, ač z písem ví to, Kde kněz, tam že kněžice.‘ Vece. A ne bez obtíží Chopí se ten matriky. Už to má, jen ještě vzhlíží Na orloji rafiky. „Plný tu čas posud není, A on čekat neumí, A čta Boží zaslíbení, Nedobře jim rozumí.“ 56 Řeklť. Faráři pak ráno, Když otvírá proroka, Jak by schválně pro něj psáno, Toto padne do oka: „Sup se hnízdí, luňák skřečí, Jinak to být nemůže, Nebo podlé Páně řečí Nebudeť druh bez druže.“ Izai. 34, 15. 16.
57