30. Poslední loupež.

30. Poslední loupež.
Na předhradí v Kokoří Osedlaní tři oři, Oři tři a zbrojnoš jeden. Oři křepcí K boji řehcí, A tam z ukradených beden V staroslavné síni Do dubových skříní Vykládá zboží, Kupecké zboží, Mladý rytíř Kokorec. Nahoře pak v komnatě V bohatýrském ornátě Za stolem sedí, Do knihy hledí Starý rytíř Kokora: Hlava holá, kníry bílé, Na orličím nose brýle, A ta kniha velká velmi velice. A v té knize věci nové, Neb aj, zde to takto slove: 49 „Kradl-lis, již více nekraď, O to raděj usiluj, By se s tvého sytil stolu Nestatečný bližní tvůj.“ ,S mého stolu?‘ rytíř vece, Obrátí list, a čte přece. „Já jsem pastýř, hledám ovcí, Ovečko ty ztracená, Nenechám tě ďáblu lovci, Věř, a budeš spasena.“ Zas obrátí, a tu v předu Neslýchanou si čte vědu: „Jako úst svých neotevře Ovce před tím, kdož ji střiže, Tak On trpě, nezanevře, Nýbrž vrahům žehná s kříže.“ ,I toť není k uvěření!‘ Vece rytíř v udivení, Vece, a čte dál a dále. Tu pak s hřmotem v plné zbroji Do komnaty mládek vkročí: ,Otče, už šest na orloji.‘ Nezvednuv však otec očí, Takto z knihy odpovídá: 50 „Minula noc, aj, den bílý, Kdo jste v Krista uvěřili, Na minulých mějte dosti Strávených dnech v nepravosti.“ Udivený v plné zbroji, Chopiv otce kolem šíje, Nad písmem tu mládek stojí. Na věži už sedm bije, A on čte a nepočítá, Když tu za čalouny skrytá Otevrou se dvírka malá. Jako anděl v čarokráse, Do komnaty vkročí paní: „Vzácný choti, tys své chase V tuto chvíli určil stání, Ty, jenž si víc v daném slovu Zakládáš než v drahém kovu.“ Řeklať. Milostně pak rytíř vzhlédne, Jako někdy za dnů mládí, A hned synu spěchat káže Ku zbrojnoši na předhradí: ,Ať mi šípem letí k chase, Dnes že mají nechat práce, Příští pak že operace Zejtra počne v tomtéž čase.‘ 51 Šípem zbrojnoš k chase letí, A tam čtenář k písmu třetí Do půlkruhu zasedá, Zasedá a nehledá, Ale čtouce, najdou z rána Jeden každý Krista Pána. Když pak se den opět sklání, Rytíř s synem v hvozd uhání. Již jest mezi loupežníky, A již třicet hrdel „Sláva!“ Hejtmanovi provolává. Vlídně on jim kýve díky, Na dané pak znamení Tu jsou, v šiky sřadění. ,Milá chaso, Věrnás mi a velmi milá Povždy byla, Ale dnes se rozloučíme.‘ „Rozloučíme?“ – ,RozIoučíme! Víte, že jsme sedm beden Vzebrali, jež Pražan Berka Vezl domů z Norimberka. A já, kýmsi duchem veden, 52 Do jedné jen ponahlédnu. Předivné tu spatřím zboží: Velké knihy v černé koži, A když zvědav vrchní zvednu, Vzácných se tu dočtu věcí: „Kradl-lis, již více nekraď, O to raděj usiluj, By se s tvého sytil stolu Nestatečný bližní tvůj.“tvůj. „JáJá jsem pastýř, hledám ovcí. Ovečko ty ztracená, Nenechám tě ďáblu lovci, Věř, a budeš spasena.“spasena. „MinulaMinula noc, aj, den bílý; Kdo jste v Krista uvěřili, Na minulých mějte dosti Strávených dnech v nepravosti.“ ,LoupežníciLoupežníci, vy to víte, Jak jsem ve zlém býval smělý, Než buď věčná chvála Bohu, Dnes že já vám říci mohu, Že, ač v hříchu sšedivělý, Oddávám se Pánu celý.‘celý. 53 ,JeštěJeště vás co hejtman zovu, Poďte se mnou k Páně slovu, K nebi však též ruku zvedám, Že vám hřích víc páchat nedám. Najdeť u mne chleba dosti, Kdo se vrátí k poctivosti, Jinak jsme druh druha prosti.“prosti.‘ Dořekl, a lupu podíl V nabitém jim měšci hodil, A už s synem z hvozdu cválá. Co se stalo z loupežníků, Toho není pamětníků, Kokorovci však své kosti V hrob složili v poctivosti. 54