46. Svadební cesta starého Čecha.

46. Svadební cesta starého Čecha.
O čem Libor od dětinství V noci snil a blouznil ve dne, Splní se, a po vzdávce on S nevěstou hned na loď sedne. Přistáli již k břehům Joppy. Aj, toť Sáron a to kvítí, Dál se pnou ty hory Judské, V půlnoc pak se Hermon třpytí. Hájem se už pomorančů Vzhůru berou, a on vidí Všecko všudy v samém květu, Až – si začne všímat lidí, Lidí všímat, a též ulic, Bran i hradeb, oken, plotů. Ach, tu vidí samou špínu, Neřest, hmyz a všecku slotu. Na Sionu jest mu úzko, Spěchá na jih do Betlema, Ani jih však ani sever, O níž sníval, vnady nemá. 91 „Ach, proč jsem já kdy sem chodil! Mohl jsem si myslit dále Krásné kraje, čistá města, Zbožné lidi a i krále.“krále. „AchAch, teď by Pán teprv plakal! Ti jsou Turci, ti jsou Židé, Křesťané však jsou-li ti zlí, Pokropení vodou lidé?“ Utekli pak zděm i lidem, A jsou v širém poli sami, Myslí na Něj, až jim cosi Letí právě nad hlavami. „I, toť naše vlaštovičky Z cizích světů domů letí! Jistě ON je též rád vídal Za dnů Svého s tělem snětí.“ Ony hned co staří známí Po česku jim zašveholí, A on zvolá: „Tu i něco, Co Pán slýchal s apoštoly.“ Naposled i div se stane, Ač ty jinak říkáš tomu: Začneť pod ním půda hořet, A on křičí: „Poďme domů.“ 92 K návratu se ihned mají, A jsou doma velmi brzy, A on se, že z domu vyjel, Maloučko jen ještě mrzí. Jezdit však už nikam nechce, Má prý všecko pěkné doma, Čisťoučkou pak Pánu církev Skutkem jedná, ne jen rtoma. ,Cos měl nejradč v svaté zemi?‘ Slýchává pak od paničky, Usměje se, a rád řekne: „Švehol české vlaštovičky.“ 93