40. Proces.

40. Proces.
Dooral, a anť se voli Na očích mu v mezi pasou, Sedí v trávě derviš Holý. Sedí a myslí, Když se hejsek zjeví s chasou, Ali Ben Kisli. Pokloní se. „Dvojctihodný Otče, přispěj ku pomoci. Po celé my dlouhé noci Zpitujem, ba také po dny, Ale pořád nejsme prosti Ukrutných tří pochybností. Ó dej, máš-li, poučení, Co jest na tom, a co není.“ Rce, an za ním zpitých bratří Tlumeně se stádo řehce. Derviš na ně nepopatří, Rukou jenom kývne lehce. 74 „Živ buď Allah věčně věků, Aniž nás měj za zlé lidi, Než proč chce on po člověku, Aby věřil víc, než vidí? My pak slídíc, kde kdo moha, Vše jsme našli, jen ne Boha.“ Ali rce, a odkašlá si, Ale derviš svírá řasy. „Když též dojde k světa konci, – Kdy to bude, to se neví, – Satanáš prý s svými honci Octnou se, jak v ohni plevy, Žhavé siry ve jezeru. Výborněť! Než na mou věru, Vždyť to tak, jak když ti štiku Vrhli za trest do rybníku.“rybníku. „KonečněKonečně pak přede Pánem Na soudu prý všickni stanem. Inu nechť, co mne se týká, Než vždyť tys mne učeníka Učil, mistře, že co v světě Se kde mele nebo mění, Z Božího jde uložení. Há, nač řeč pak o odvetě? 75 Uložit a strestat toho, Kdo s tím práci měl a trudy, Toť by bylo ke všem všudy Spravednosti trochu mnoho.“ ,Brávo, brávo, ten to umí!‘ Aniž pak kdo smíchu tlumí, Směje se i Kisli mluvka, An se derviš beze slůvka Do ouvratí pro hrudu V hněvu chýlí, A z vší síly Praští toho nerudu. Zavrávoráť, a pak skučí, Klesnuv hejskům do náručí. A ti křičí: Vražda, mordy! Ano už i tasí kordy, A nebýti pověry, Málem by byl některý Dervišovi uťal hlavu. Zatím v divém jenom vřavu Padouchů a velebloudů Surová mu cháska spílá, Rovnou pak jde cestou k soudu. A hned drába odesílá Kády Ben Rašdy: 76 ,Ať se derviš hned po ráně Nechá zejtra najít v bráně, Uviněn z vraždy.‘ Ráno derviš nechá práce. Pod širou pak oblohou Všecka sběř i honorace Dávno jsou už na nohou. „Už jdou, už jdou!“ zvolá každý, – Ali, svědci, kády Rašdy, Dráb a derviš, nařknut z vraždy. Na lavici derviš sedne, Druzí každý na svou židli, Kády pak se vážně zvedne, Myje ruce si a mydlí: Ač prý jest s ním spřízněn Ali, Nenapadne mu ni z dáli, Jak se někdy soudcům stává, Ve při té tak smutně značné Uchýlit se ode práva. Ať se začne. Před derviše Ali vstane S hlavou zavázanou v vatu, Viní pak ho v řeči plané Z vraždy neb přec z attentatu. K tomu se též svědků vzchopí Přes půl kopy. 77 „Tuť ta hruda“,hruda,“ kády vece, „Rozbitá sic, ale přece Lze jí dosud zabit ovci. Celou mohl, ne-li zhola, Na polovic zabit vola. Tou mi hodil po synovci Člověk, – prosím, na to pozor! – Na mravy jenž má mít dozor. Takových pak výrok svědků Nemůž zůstat bez výsledku. Nuže, ať i derviš, chce-li, Dozná, zdaž své chyby želí, A ač tu byl zraněn Ali, Já zločincům, když se kají, Rád trest vyřknu vždy jen malý.“ A an lidé dech svůj tají, S vědomím se derviš zvedá: ,„Nad mlčení V světě není, Ale vždy se mlčet nedá; A když blázni sobě tuší S Bohem hrát, pak jednat sluší.“‘sluší. ,„TentoTento hoch a jiní chlapci, S kordy a zlatými třapci, Starému sic rovni hadu, Přišli ke mně na poradu. 78 Proč prý Bůh má k tomu lidi, By věřili víc, než vidí? Oni slídíc kde kdo moha, Vše prý našli, jen ne Boha. I – kdo že tvou bolest vidí, Hloupý hochu? řekneť Holý, Aniž pak tě hlava bolí.“‘bolí. ,„KdyžKdyž též dojde k světa konci, Satanáš že s svými honci Octnou prý se ve jezeru Hořícím sic, než to věru Jest prý tak, jak když ti štiku Vrhli za trest do rybníku. Hochu, sám jsi hruda z hrudy. Když pak ze vší síly Holý Hrudou praští do nerudy, Řekneš mi snad, že to bolí?“‘bolí? ,„KonečněKonečně pak přede Pánem Na soudu že všickni stanem, Než nač řeč prý o odvetě, Když, co koli se kde v světě Semele a nebo mění, Z Božího jde usouzení. Velmi dobře. Než pak Kisli Věru blázen, když si myslí, Že, ať hrudou čili holí, 79 Nad osud kdy dostal více. A když on ne, tím míň Holý K tomu, by byl souzen, svolí, Zvláště ne od jeho strýce.“‘strýce. ,„AnoAno, soudce, přede Pánem Ty i všickni k soudu stanem, Než i na to pomni každý: Tam nebude kádym Rašdy.“‘ Rce, a roven knížeti, Jenž si chatry málo všímá, Jde, an lid mu ,sláva‘ hřímá Jednou, dvakrát, po třetí. ,„Zdali pak to za to stálo!“‘ Řekne ještě, a zas roli Podmítá, neb pase voly, Nemluví pak nic neb málo. 80