43. Hospodin jest pomoc má.

43. Hospodin jest pomoc má.
Žalm 40, 18.
Jak když slepec podlé rohu Po almužně dlaně zvedá, Tak má duše v samém Bohu Zaslíbenou pomoc hledá. „Vímť,“ Pán vece. „Než když já ti Pomoc dám, jež mně se líbí, Neřekneš, že umí dáti Málo Ten, jenž mnoho slíbí?“ ,Ach, vždyťs otec, ó Ty slepci Místo perly nedáš kámen. Jen buď vůle Tvá, tak‘ – šepci, – ,Pochodím vždy nejlíp, amen.‘ A v tom cítě šust a zvuky, Jak když hedbáv přes prah vkročí, Ba i stisk jakési ruky, Dokořán otevru oči. Byl to sen? Ach, sám jsem posud, A ne první rok neb třetí, Ztratil jsem, – toť tvrdý osud, – Desetinu ze století. 86 „Synu, toť jest nerozumné. Poznej již, žes posud děcko. Nikdy neníť ztráty u mne, A mne maje, máš tu všecko.“všecko. „A cožA což pak jest špetka roků Tomu, kdo se na mne spustí!“ A zas slyšet ohlas kroků, Aneb jak když hedbáv šustí. Ano, toť ON. Do náručí Těsněji mne ON Si víže, Povznáší, a nedbat učí Na čas ani na obtíže. * * * ,Ó, vrch žití jest mi čas ten,‘ Říkej ty, choť k srdci vina, Tisíckrát však nad to šťasten, Kdo dřív kochá Hospodina. 1 Mojž. 2, 18.
87