I. Hoši, kdybych na housle uměl hrát,

Petr Křička

I.
Hoši, kdybych na housle uměl hrát,
Hoši, kdybych na housle uměl hrát,
vzal bych je do náručí – – – Na housle, na housle kdybych uměl hrát, co tíží, co mučí,
tak, tiskna je k prsům, je objímaje, zahrál bych na ně, a každý z vás, k zemi se dívaje, by poslouchal zadumaně, ztichl by pták, a vzdychl by sad, tiše by zaštkaly květy, a ještě by mrtvá se zachvěla snad dvě srdce, dva světy, a ona, proč nevědouc, chvílí tou snad by se zamyslila, 7 hlavu by opřela schýlenou, jak lístek slába by byla... 8