X. LISTOPAD.

Petr Křička

X.
LISTOPAD.

Jak bezmocný pláč jsou na listech krůpěje deště. „Srdce, přeživší sebe, tvůj vzdech kam volal ještě?“ List žlutý šustí, třese se, chví, krouží a padá. „To prudké, žalobné vzepietí, jež trpkne a svadá?“ Vodami letí studený svit, stín ocelový. „Nad hrobu kámen těžší je klid cizí a nový.“ „Jak slídíš, jak lovíš každý zvuk tohoto jitra!“ 27 „Neslyšet, zdusit svůj puklý tluk, děs mrtvý nitra...“ 28