XXIII. NOVINA.

Petr Křička

XXIII.
NOVINA.

V chaloupce každé kolem po horách světýlko plálo skrze metelici. A v kraji jaký vzruch a chvat a spěch! Z půlnočních lesů, z jihu, od východu, s hor, za něž právě srpek zapadal, spěchali sněhem, cestou, necestou, tam, kde pruh světlý půlil mlhu sněžnou, kde divukrásné zpěvy zněly, hudba dud, houslí, píšťal, bubnů víření. Bujaře duněl cupot veselý dřeváčků dětských po umrzlé pláni. Již zašel měsíc, a jich šlépěje zářily ve tmě, než je zavál sníh... Byl v hlase mužů jásot ztajený, 51 v žen slovech, větrem unášených, slzy... Pravili, že se radost narodila, že vykvet její kvítek spanilý z života čistého... 52