XVII. NA PAMÁTKU MALÍŘE OTAKARA MARVÁNKA.

Petr Křička

XVII.
NA PAMÁTKU MALÍŘE OTAKARA MARVÁNKA.
+ 25. X. 1921.
V rámečku černém bílé psaní jak zarmoutit umí a jak raní v takový veselý podzimní den, v takový den. Mít srdce hošíka nebo dívky, snad sedl bych na práh u podezdívky a zaplakal si pro úlevu, pro úlevu. Ale tak, životem ztvrdlý muž, ztráceti mlčky zvyklý už, půjdu toliko zamyšlenější, zamyšlenější, nachýlenější, 40 veršů kvítečky zarudlé sbírat, a v suché oči bude mi zírat života Tvého, brachu zlatý, anděl na kříži rozepiatý... 41