XXIV. Vy „ne“ jste řekla. Budiž tak...

Petr Křička

XXIV.
Vy „ne“ jste řekla. Budiž tak... Vy „ne“ jste řekla. Budiž tak...
 Sám osud cesty naše zkřížil. Já želel Vás. Jste šťastna však, i vidím, že jsem neublížil. A nesoudím, kdo vinen jest, kdo více ztrácí, nepočítám. Jediná kdys, teď dvé je cest. Vše chápu již, nic nevyčítám. Co mrtvo – pohřbít, oželet, zas doufati, zas věřit v sebe. Na soucit čeká boží svět, na slovo lásky zem i nebe. Mír svatý tichou oblohou se rozkleň nad hynoucí duší! Ó, posil, uzdrav mysl mou, dej, vroucně zas ať srdce buší, 53 jak druhdy, oko, bystře hleď, jak druhdy, ruko, palaš svírej! Co ještě máš, mé srdce, teď každému hostu zotevírej! Jak v onen čas, ó, krátký, žel, vše tryskalo a kvetlo ve mně! Dlaň ve tvé dlani jít jsem chtěl, radostný pěvec rodné země... Zda víte, co bych vykonal nadlidsky silen láskou Vaší? – Jediný pohled – taje žal, jediný úsměv – písně raší, polibek jeden – zpěv a smích a cesta posypána květem... Pro tebe v samých stěžejích rukama byl bych zachvěl světem, tvým štítem, oporou se stal, 54 sám silný, jiné zvedal, sílil, poselství dobré zvěstoval a s láskou k potřebným se schýlil... Ale i bolest plodna jest, a srdce, zryté pluhem hoře, živný-li klas či hloží cest, žeň celou vydá u pokoře... Mír svatý tichou oblohou nad slabou ještě skleň se duší! Posil a osvěť mysl mou, dej, s důvěrou ať srdce buší, nechť novým zpěvem mužně zní, nechť rythmem novým vroucně hude. Až najdu boží království, kdož ví, co přidáno mi bude? Ne, účel není šťasten být: své dílo se ctí dovést k cíli. 55 Veliká povinnost je žít, dát práci srdce, dech i síly, nač stačí, tiše vykonat, na rány své se usmívati, žeň jedinou. – Žes měl je rád, zas ještě lidem ukázati... Kdož ví? – A pozná-li mne přec tvé srdce kdys, již světlé, zjihlé?... Pán Bůh je velký umělec, a cesty jeho – nevystihlé... 56
Básně v knize Hoch s lukem:
  1. I. Hoši, kdybych na housle uměl hrát,
  2. II. Na lavičce u kamen seděli jsme spolu.
  3. III. Těch zástup, kdo tiše žili,
  4. IV. STROFOU SAPFICKOU.
  5. V. Jan Burda, mlynář ze Zvole,
  6. VI. Od ledna ležel voják v nemocnici.
  7. VII. Lučina mladá a sličná jiskří, vlní se, blyští,
  8. VIII. Mraky se valí nad čely skal,
  9. IX. ŠTÉVA.
  10. X. LISTOPAD.
  11. XI. NEŠŤASTNÝ JANO.
  12. XII. SVIT LÁSKY.
  13. XIII. My mnoho slov jsme mluvili
  14. XIV. Jako každý člověk přišlas na svět, umřeš.
  15. XV. Hluboké lesy, spíte, spíte...
  16. XVI. PSANÍ OD MRTVÉ.
  17. XVII. NA PAMÁTKU MALÍŘE OTAKARA MARVÁNKA.
  18. XVIII. ZAVEDENÝ OVČÁK.
  19. XIX. DÍVKA Z PŘEDMĚSTÍ.
  20. XX. Jak ve dnech úzkosti, dnech ponížení
  21. XXI. MLADÝ ŽAL.
  22. XXII. Stesk po rytmech nových zas hlubinu vlní
  23. XXIII. NOVINA.
  24. XXIV. Vy „ne“ jste řekla. Budiž tak...
  25. XXV. JENNY.
  26. XXVI. RATOLEST S KVÍTKY.
  27. XXVII. Daleko v městečku jižním,
  28. XXVIII. Ten pohled vážný sbohem-li byl,
  29. XXIX. NA STAROU NOTU.
  30. XXX. Předu, předu len,
  31. XXXI. Vzbudila se... K lůžku běží.
  32. XXXII. T. G. M.
  33. XXXIII. Život mnou smýkal, rval mne a sápal,