XXXII. T. G. M.

Petr Křička

XXXII.
T. G. M.

Tak rozšuměl se starý, rodný bor za klidných dnů: „Ten život – vroucný s Bohem rozhovor, boj andělův... O víc než pravdu neusiloval, v boj za ni šel. Silný i k těm, jež nad vše miloval, z ran krvácel. O víc než pravdu neusiluje, když zbělel vlas. Úsměvné srdce zase miluje, odpouští zas... Geniem, vášní nezatemněným, síla a klid, 75 hrdinským srdcem, hořem zjemněným, vede svůj lid. Hlouběji, nežli v moři padá olovo, v něm dobro tkví. Rozsévač sije slovo apoštolovo, chléb vezdejší, v tu sije zem, již miluje a zná. Čas přijde žít! Člověka uzří duše vítězná člověkem být. Ten život – vroucný s Bohem rozhovor...“ V žasnoucí svět „Miluji“,„Miluji,“ šuměl po skalinách bor i v sadě květ... 76