XII. SVIT LÁSKY.

Petr Křička

XII.
SVIT LÁSKY.
Můj přítel o matce mi vyprávěl. Teď právě od ní z nemocnice přišel a ke mně zaskočil. Že naposled ji zřel, netušil ještě. A já všecko slyšel, jak matička tam v loži ležela, jak sed si k ní, jak za ruce se vzali, a mluvit ubohá že nesměla, sám hovořil. Vše, co si povídali, mi vyprávěl... A náhle, zjasniv tvář, „Ach, kamaráde“,kamaráde,“ všecek usměvavý jde po světnici..., „Petře, jakou zář, ach, jakou zář ti měla v očích“,očích,“ praví... Já usmál se. Kdo zažil, porozumí, jak láska oči rozžehnouti umí... 32 Já usmál se: touž záři v očích měl můj druh, když o matce mi vyprávěl... 33
Básně v knize Hoch s lukem:
  1. I. Hoši, kdybych na housle uměl hrát,
  2. II. Na lavičce u kamen seděli jsme spolu.
  3. III. Těch zástup, kdo tiše žili,
  4. IV. STROFOU SAPFICKOU.
  5. V. Jan Burda, mlynář ze Zvole,
  6. VI. Od ledna ležel voják v nemocnici.
  7. VII. Lučina mladá a sličná jiskří, vlní se, blyští,
  8. VIII. Mraky se valí nad čely skal,
  9. IX. ŠTÉVA.
  10. X. LISTOPAD.
  11. XI. NEŠŤASTNÝ JANO.
  12. XII. SVIT LÁSKY.
  13. XIII. My mnoho slov jsme mluvili
  14. XIV. Jako každý člověk přišlas na svět, umřeš.
  15. XV. Hluboké lesy, spíte, spíte...
  16. XVI. PSANÍ OD MRTVÉ.
  17. XVII. NA PAMÁTKU MALÍŘE OTAKARA MARVÁNKA.
  18. XVIII. ZAVEDENÝ OVČÁK.
  19. XIX. DÍVKA Z PŘEDMĚSTÍ.
  20. XX. Jak ve dnech úzkosti, dnech ponížení
  21. XXI. MLADÝ ŽAL.
  22. XXII. Stesk po rytmech nových zas hlubinu vlní
  23. XXIII. NOVINA.
  24. XXIV. Vy „ne“ jste řekla. Budiž tak...
  25. XXV. JENNY.
  26. XXVI. RATOLEST S KVÍTKY.
  27. XXVII. Daleko v městečku jižním,
  28. XXVIII. Ten pohled vážný sbohem-li byl,
  29. XXIX. NA STAROU NOTU.
  30. XXX. Předu, předu len,
  31. XXXI. Vzbudila se... K lůžku běží.
  32. XXXII. T. G. M.
  33. XXXIII. Život mnou smýkal, rval mne a sápal,